Byl večer a bylo léto a konec pracovního týdne.Páteční večery poslední dva roky přes léto
trávil s přáteli v restauraci u správně vychlazeného piva .Někdy si zahráli taroky ,
někdy jen tak klábosili.Před pěti léty přistěhoval se za prací do tohoto malého městečka.
Byl rozvedený a bylo mu padesát let a byl rád,že si našel přátele.Prvé dva roky se cítil
beznadějně osamělý, než jednou se zatoulal na druhý konec městečka
do restaurace kde čtveřice mužů hrála taroky.Sedl si k protějšímu stolu, shodou okolností
nikdo u něj neseděl a objednal si pivo.Zapálil si cigaretu a pohodlně pod stolem natáhl si nohy
až zapraskalo mu v kolenech.Když číšnice donesla pivo,usmál se, poděkoval a nedočkavě se na pivo vrhl.
Zhluboka se napil a vychutnával ten okamžik kdy mu studené pivo stékalo hrdlem
a příjemně ochlazovalo rozpálené tělo.
.Venku ještě večer bylo dobrých třicet stupňů a
košile se mu nepříjemně lepila na tělo, i když měl ji rozepnutou až k pasu.
Nad hlavou mu bzučel ventilátor ,ale příliš osvěžení neposkytoval,jen slabě vířil horký vzduch.
Po napití piva orosilo se mu čelo, začal po kapsách hledat
papírové kapesníky,ale zapomněl je doma a tak setřel si pot z čela hřbetem ruky
.Tarokaři začali se o něco hádat.Dopil pivo,podíval se k jejich stolu a usmál se.
V mládí taky hrával taroky a taky se občas při hře pohádal.
Venuše s tváři od Botticelliho se zeptala jestli si dá ještě pivo.
Tento den to byl již třetí úsměv a pomyslil si ,že to s úsměvy nějak přehání..
Chtěl říct jak moc ji to sluší .Ale Venuše rychle odtančila ke stolu tarokářů ,
hlasitě dožadujících se dalších piv. Vypadala opravdu náramně.
Dlouhé blond vlasy ji padaly ve vrkočích na ramena a rámovaly souměrnou tvář.
Měla černé oči které zářily.Mohle ji být něco přes dvacet let a byla na ni vidět bezmezná radost ze života.
Všiml si že nemá snubní prsten a tak usoudil ,že nebude vdaná.
V sobotu do práce nemusel a tak se rozhodl,že tuhle tropickou noc natáhne
a půjde spát ,až budou restauraci zavírat.Hráči u stolu přestali se hádat a objednali si rundu Fernetu.
Tvrdý alkohol už nejmíň rok nepil.. Nikdy mu nějak zvlášť nechutnal.
Byl spíše na pivo,někdy si dal i dvojku červeného vina.
Teď rozhodl se ,že jednoho panáka si dá.Tarokáři obrátili rundu do sebe
a začali se domlouvat kam zítra vyrazí na kolech.Dva z nich mohli být v jeho létech
,měli prošedivělé vlasy jako on
.Druzí dva byli asi třicátnici statnějších postav a jeden z nich by brýlatý.
Na první pohled nikdo z nich nevypadal jako sportovec. nedovedl si představit je na kolech.
Ale kdo ví ,zdání jak je známo klame.Když u Venuše si objednal Fernet řekla s úsměvem
-Vy se ale rozjíždíte-.
Měla pravdu.Byl odhodlaný ten večer se opravdu rozjet.
To,že zítra bude mít problém s žaludkem nehodlal brát v úvahu.
Začal sledovat hráče.Do karet jednoho hráče celkem dobře viděl.
Štěstí obrátilo k němu a hráči chodil dobrý list a začal vyhrávat.
.Hned se mu zvedla nálada a začal si spoluhráče dobírat,což oni nelibě nesli.
.Jeden z prošedivělých hráčů se začal vztekat.Byl z nich nejmenší a měl značně přes váhu.
-Čím hloupější sedlák, tím větší brambory-vychrlil ze sebe.Rozčílením zrudl v obličeji
-Aby tě neklepla- Odvětil brýlatý třicátník
-Od tebe to sedí- kvitoval hráč kterému se začalo dařit.
Druhý z třicátníků si přisadil.-A je to jako minule.Neumíš prostě prohrávat.-
Malý vztekloun se nedal.
-S takovou kartou dovede vyhrát každý moula i můj syn který karty nehraje-.
.Občas sledoval hru.Občas zabrousil pohledem na mladou číšnici.
.
Na okamžik se zasnil,jak by to mohlo být krásné s Venuší .Vzápětí si nadal do starých
pitomců a dal si další pivo.Jeden z tarokářu všiml si, že sleduje jejich hru a tak zeptal
jestli taky hraje taroky.
Přikývl hlavou a dodal-ne moc dobře.Nabídli mu ať si přisedne ke stolu
a on nabídku přijal.
Toho večera se vracel na ubytovnu kde bydlel v mírně podnapilém stavu.
Vypil pěkných pár piv a k tomu pár štamprli na seznámení.
S hráči se domluvil, že v pátek kolem osmé hodiny se sejdou v restauraci .
Představili se jmény,ale cestou domů je zapomněl.Nikdy neměl paměť na jména.
A tak mírně podroušen vydal se úzkou uličkou,k náměstí.
Měsíc byl v úplňku ozařoval alej letitých Jív a kouzlil podivné stíny na zemi.
hvězdy zářily,tropická noc nedovolovala lidem spát se zavřenými okny.
Když přicházel k náměstí z rohového domu přes pootevřené okno se linul zvuk klavíru.
Interpret se neustále vracel k jedné pasáži,zřejmě byl stále nespokojený s provedením.
Necítil se vůbec ospalý a tak posadil se na lavičku u autobusové zastávky,pohodlně natáhl
nohy,zapálil cigaretu a s očekával jak hráčova snaha o co nelepší interpretaci skladby
dopadne.Měsíční sonáta od Beethovena patřila k jeho nejoblíbenějším.Taky se velice
hodila do této nádherné noci.Cítil nějaké souznění s oním neznámým pianistou,jako by
on byl jeho druhým já.
Pianista konečně našel řešení jak tuhle sonátu hrát.Od začátku s velkým citem vystihl
náladu krásné měsíční noci a vložil ji do interpretace skladby.Měsíc byl téměř v úplňku.,jakoby
pod dojmem hudby se nebývale rozzářil.Náhle jim projel jako nůž pocit absolutního štěstí.
Tenhle pocit měl ,když se poprvé opravdově zamiloval.Taky jím projel tehdy onen pocit.
něčeho nezměrně krásného,kdy všechno bylo v jasnějších barvách a zdálo se mu ,
že i lidé se méně mračili.
Tenkrát myslel,že to bude na jeho celý život.
Mýlil se,ostatně jako většina lidí.Přiznal si to až po rozvodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat