Plky staré Blažkové.

Plky staré Blažkové.

Je po vánocích ,v ulicích městečku leží skromná nadílka  sněhu a hned je veseleji.
Na cestě do obchodu potkávám drobotina z mateřské školky na vycházce.
Sotva znatelný mráz ,veselé štěbetaní dětí-hned se mně zvedá nálada.
Vdobrém rozmaru dál si vykračuji .Před křižovatkou mně dochází dech.tak se
zastavím na chvílí,počkám až se dech zklidní a vyčistím si nos.-Jo zasrané cigarety-
pomyslím si,měl,bych stímto nešvarem skončit,ale moje vůle stojí za starou belu.

Před obchodem už stojí paní Blažková a drbe s nějakou paní.Snažím se tiše proklouznout.
ale marně.Přeruší rozhovor a spustí na mne palbu slov.Co říkáte na to, na ono,jak jsem
prožil vánoce,jestli jsem něco našel po stromečkem.Po chvílí se musí nadechnout,nepustí
mne ale ke slovu a tak nervozně přešlapuji z nohy na nohu a snažím se být milý

Veselá nálada pomalu se vytrácí.Zábnou mně nohy a tak přestávám sledovat tok jejích slov.
Nahodím nezúčasněný  obličej a dívám se přes její rameno někam do dálky.Snad to pochopí,
myslím si..Tu náhle  mi někdo ze zadu zaklepe na rameno.
Kamarád s kterým chodili jsme hrát karty se na mne zubí, když se otočím.
Když vcházíme do  obchodu řekne.-Viděl jsem ,že potřebujež pomoc.