@Rehabilitace(závěr)

Sestřičky jsou tady podstatně milejší než v nemocnici ,kde jsem před tím
strávil víc než měsíc.Možná to je nádhernou přírodou kolem,možná tím
že je práce baví.Nevrlost tady je nedostatkovým zbožím.Procedury jsou
umístěny po celém areálu rehabilitace.Nejraději mám perličkovou koupel,
tam si vyloženě rochním.Dvacet minut pohody,v příjemně teplé vodě,bublinky
jemně masírují celé tělo.Co si člověk může více přát .Plynové injekce nejsou
nijak zatěžující,dvě kolem krční páteře a čtyři do beder,jen aby to pomohlo.
Pak rehabilitační cvičení.Sestřička, když s námahou škrábu se na lůžko
poznamená, že jsem celý ztuhlý a má pravdu.Musíme to rozhýbat řekne
a zkouší se mnou pár cviků.Po půlhodině dodá ,že na pokoji bych měl
odpoledne si cviky zopakovat.Přikývnu hlavu a odcházím.Pak jdu na
na   elektrickou masáž, páteře,mravenčení patnáct minut.Poté následuje bazén,
neumím plavat a tak se vystrašeně držím madel.Sestřička se směje a já
krčím v rozpacích rameny.Tak tohle všechno je do oběda.Po něm
čeká mne už jen solná jeskyně.Nádherná procedura.V pološeru na lehátku,
náladová hudba tiše hraje, u stropu pár červených světýlek,hodinu
zhluboka dýchám slaný vzduch.Prostě paráda.Když se pak do kopce
vracím na pokoj,mám dojem ,že mně tam vyměnili plíce,tak lehce se mně
dýchá

.Dvakrát do týdne odpoledne ještě fyzioterapie tak tohle je zvláštní věc.Na chodbě
na uvítanou hraje nějaká čínská hudba z reproduktoru,když se pak
v sále uvelebíme  na lehátkách, přijde pan doktor psychologie,je
oblečený jako zápasník kung fu, vypne hudbu a představí se.V tomto
státě je velice modní východní filozofie.A tento pan doktor je tím
úplně posedlý.Z jeho slov vyplývá,že všechno je na nic, kromě čínských
a indických cvičení.Půl hodiny seznamuje nás teoreticky s touhle kulturou.
Zmiňuje se o Lao tse,hned dodává, že tohle jméno nebude nám nic říkat.
Bylo mně něco málo přes dvacet let , když jsem si od tohoto autora koupil
útlou knížečku vázanou v kůži.Pan doktor byl  asi tak o deset let mladší a
tak jsem se  shovívavě usmál.Nic o nikom z nás nic nevěděl a hned nás
všechny podceňoval-jak typické pro naší zemi.-
Po půl hodině nás propustil,že příště už budeme cvičit.

Takhle plynuly dny.Doma byl jsem zvyklý chodit spát ve tři hodiny ráno,
měl jsem naprosto rozbouraný denní cyklus.Teď tady pomalu jsem si zvykal
na normální denní rytmus.To je kolem desáté hodiny večer jít spát a v sedm
ráno vstávat.Nějak zvláštní úlevu po procedúrach jsem nepociťoval.Když jsem se svěřil
rehabilitační se sestře odvětila, že některým pacientům uleví se až po návratu
domů.Uplynuly tři týdny  a já se vracel domů.Jel jsem vlakem a měl jsem obavu
jak tuhle cestu zvládnu.Sto kilometrů dvakrát přesedat za tři hodiny, mohl
bych to zvládnout.Když jsem konečně dorazil domů batˇoch hodil jsem do kouta
pokoje,zul boty a jak jsem byl oblečený svalil se na postel a téměř okamžitě
usnul.Tak velice byl jsem unavený.

Tři týdny poté.Do obchodu, mám to asi kilometr pomáhám si ještě holemi,ale
zpět jdu bez holí.Kolébám se jako přestárlý tučňák,nemám jeho eleganci,ale
jsem hrdý,že to zvládnu.Přes kaluže skákat už nebudu jsem s tím smířen.