@ Plky staré Blažkové 3

Týden strávil jsem na horách.Nádhera,ticho,čerstvý vzduch a milí sousede.Nestarali se o mne
já o ně.Když potkali jsme se náhodou na polní cestě s úsměvem pozdravili se ,prohodili
pár běžných frází o počasí a pokračovali dál ,každý  svou cestou.Na statku kde vařili
pro lufťáky dával jsem si v kiosku oběd,u velkého drěvěného stolu,shrubě sbitými lavicemi.Bylo to chutné,vydatné pro muže mého věku až příliš.
příliš.Pak  venku na lavici popíjel pivo ,pokuřoval  cigaretu a vychutnával siestu.
 V nedaleké ohradě,oslík žvýkal svou polední stravu. Občas zahýkal,když ho pocházející
  lidé vyrušili hlasitým hovorem,či smíchem,asi chtěl mít u krmení klid.Taky nemám
rád,když mne u jídla někdo vyrušuje.Chápal jsem ho.Někdy dal jsem si po obědě ještě zmrzlinu
,mimochodem byla výborná.Ve městě takovou nekoupíte.
Když jsem tohle všechno vykonal,dal jsem se na procházku, loudal se k lesu,kolem
potůčku kde pod můstkem se na slunci vyhřívali duhoví pstruzi.Prostě idylka jak má být
a kterou jsem nutně potřeboval.Tímhle rituálem vyplňoval jsem čas.
Týden uběhl jak už to bývá velice rychle. V neděli jsem oslíkovi donesl svazek mrkve
,kterou jsem odkoupil od místního farmáře ,na rozloučenou .Myslel jsem,že mně zahýkáním
 za tuto dobrotu poděkuje neučinil.Schroupá ním pustil se do mrkve.,mne si nevšímal.Očividně si na ni
pochutnával více než na krmení.

Na starou Blažkovou jsem úplně zapomněl.Její odulá věčně zakaboněná tvář
,rozplývala se jako pára nad hrncem.Nechtělo se mně ani domu vracet.Představa
jak stojí před marketem a vyhlíží zdali už nejdu,aby na mne vychrlila vodopád slov,
byla deprimující.Ale takový už je životTak tedy vzhůru do reality všedního dne a
vydal jsem se z kopce k nádraží.