@Ploténka je prevít(Ldn.)čtvrtá část)

Ve čtvrtek dopoledne nastoupil jsem v oddělení pro dlouhodobě nemocné, dostal pyžamo,
zvážili,.změřili tlak a poslali na pokoj ,kde byla volná postel.Pokoj by tři lůžkový.Na dvou
hověli dva pánové pokročilejšího věku.Byli zvědaví co mně je..Když jsem jim to řekl,
oba dva mávli rukou a se slovy-To přeci nic není- mne přivítali.Sotva jsem ulehl
oba dva začali  chrápat jako na povel.Ležel jsem na zádech a díval se na bílý strop.
Hlavu měl jsem prázdnou,jako ten strop a tak jsem jen civěl a tupě civěl.

Po nějaké době přišla sestřička,byla to ta co mne přijimala,zeptala jestli něco
nepotřebuji.pak dodala,že po obědě mám zajít za ošetřujícím lékařem.Oběd
přinesli mně do pokoje,zatímco oba spolubydlící se odebrali do jídelny,
Něco jsem snědl, ale kdyby ste se zeptali co to bylo,neuměl bych odpovědět.
Pánové se vrátili z oběda a byli zvědaví ,zdali mně chutnalo.Přikývl jsem,že jo
vzal francouzské hole a vydal se za ošetřujícím lékařem.

Lékař zeptal se mne jaké mám potíže.Byl mladý mohlo mu něco přes třicet
a měl sympatickou tvář.Zkusil se mnou udělat předklon,když jsem zaúpěl
tak toho zanechal.Zeptal se mne jestli jsem byl na rentgenu,když jsem řekl ,že ano
zeptal se mne kde mám snímek,řekl jsem že ho má obvodní lékařka,pokýval
hlavou a dodal proč Vám ho nedala.Na to jsem pokrčil rameny..Tak dobře na zklidnění
dáme Vám infuzi, a uvidíme co to udělá..Můžete jít.Dobelhal jsem se na pokoj.
Oba dva pánové pořád chrápali.Svalil jsem se na postel a očekával věci
příštích.

Asi za hodinu přišla jiná sestřička zavedla mně kanylu do pravé ruky a řekla
,že za půl hodiny bude infuze připravena.Pánové se probudili a začali se na posteli
protahovat,při tom hekali,sténali.V duch jsem si pomyslil jak nádherou mám
společnost.Jeden měl něco s klouby,to byl ten co ležel po mé levé ruce a druhý
byl po lehké mozkové příhodě,ten ležel naproti mně.Pánové mlčeli,byl jsem
jim za to vděčný.Neměl jsem chuť vézt jakýkoliv rozhovor.
Muž co měl něco s klouby vstal a sdělil nám,že si jde zakouřit,kdyby něco
ta jsem dole v bufetu dodal spiklenecky.Taky jsem kuřák,ale neschopnost
chůze mně v této neřesti zabraňovala.Řekl jsem aˇt si jednu dá za mne ,trochu
ho to pobavilo ale ne moc.

Přišla sestřička  infuzi zavěsila  na stojan a napojila na kanylu,seřídila
odkapávání,někdy stane se že to přestane téct ,tak zazvoňte řekla a odešla.
Co vteřina jedna kapka.Podle obsahu infuze odhadoval jsem že to bude tak
hodinu trvat.Muž  s nemocnými klouby se vrátil za půl hodiny.Zeptal se jestli
ho někdo nesháněl a když dostal zápornou odpověď s úlevou  dodal , primářka ke
kuřákům má naprosto negativní postoj.Pak dodal ,že kdysi hodně kouřila.
Nastalo opět ticho víčka se mně klížila a tak jsem se tomu nebránil ani jsem nevěděl,
kdy jsem usnul.Probudilo, mne až vyhlašování večeře.Infuze na stojanu už nebyla.
Tak jsem to ve zdraví přežil ,ani to nebolelo pomyslil jsem si.
Večeře a jeden den bude zamnou.


Další část příště.

@Ploténka je prevít(francouzské hole)třetí část

Po čtrnácti dnech,kdy jsem nevytáhl z bytu ani patu a obědy nechal si vozit z místní Pizzerie
rozhodl jsem se k radikálnímu kroku .Dobelhal se do koupelny a pokusil z tváře sundat
čtrnácti denní vousy.Na ten zážitek nezapomenu.V předklonu u umyvadla pokoušel jsem se
namydlit tvář.Když se mně to po velkém úsilí povedlo,za slovního doprovodu všech sprostých
slov na které jsem si vzpomněl,zjistil jsem  že zrcadlo visící ve výšce mých ramen je mně
k ničemu.A tak holil se na slepo.Obkroužil jsem s holicím strojkem tvář a pohmatem snažil se zjistit
kde oholen jsem a kde ne.Pohmatem zdálo se mně ,že oholen nejsem nikde ,zato jsem zjistil,
co se týká krve, že ji mám stále dostatek.

Nepropadl jsem panice a studenou vodou  pokoušel zbavit se pěny a zastavit krev.
Když se mně  tohle všechno podařilo,tak jsem se oblékl a zavolal taxíka.
Vypadal jsem lady Goodiwa ovšem v mužském provedení!
Ani oholen, ani neoholen.ani nahý ani oblečený.Za deset minut zazvonil taxikář.
Když mne spatřil nezadržel smích.
-Co se Vám proboha stálo-řekl
Mávl jsem rukou a řekl že za chvílí jsem dole.Před domem.pomohl mně do taxíku a zeptal se.
-Kam to bude ,šéfe-Nemám rád tahle familiární oslovení, ale v tomhle stavu podrážděnosti
,v jakém jsem se nacházel,řekl jsem že do nemocnice a dál jsem řeč nerozváděl..
Za pět minut zastavil u brány nemocnice,zaplatil jsem sto korun a šoural se do prvního
poschodí,kde obvodní lékařka měla ordinaci.Cesta po schodech, to byla "nádhera".
Co schod,to nůž v zádech a ještě jakoby s ním někdo pootáčel.Samozřejmě potůček
potu stékající po páteři nemohl chybět..Prostě všechny "radosti" spojené s tímhle
onemocněním prožívané v jednom okamžiku.Co více si může člověk přát...

Konečně jsem v čekárně obvodní lékařky.Zkouším se posadit ,ale nože bolestí
projedou levou nohou,zkouším stát, je to poněkud lepší ,ale třesou se mně nohy.
Mám štěstí,přede mnou je jeden pacient a tak opřeny o lavici,čekám na smilování
v podobě lékařky.

V ordinaci nemusím lékařce nic vysvětlovat.Napíše mně žádost o hospitalizaci na
Ldn. a poukaz na francouzské hole.
-Na tu Ldn. budete muset pár dní počkat,až se uvolní místo-řekne pak dodá
-Oni Vám zavolají,a ty francouzské hole dostanete dole ve zdravotnických
potřebách-.Poděkuji a odcházím.Ve zdravotnických potřebách vyfasuji
francouzské hole a hned zkouším je použít.Moc mně nepomáhají,ale pár kroků
s holemi udělám.

@Ploténka je prevít(druhá část)

Je konec března je jaro,ráno a prší jemně a vytrvale.Po včerejší injekci proti bolesti.do zadku
se mně mírně ulevilo.Už nechodím ohnutý do pravého úhlu,jsem poněkud mírněji pokroucený
i nálada se zlepšila.V deset hodin mám být v ambulanci na injekci,teď je něco po osmé hodině
a tak mám čas na ranní čaj a kousek pečiva.Pak vykouřím jednu cigaretu vyčistím zuby.
Převléknu se a vyrážím k lékaři.Po cestě musím se par krát zastavit a  odpočinout.Libuji
si,že už to jde a že to bude čím dál  tím lepší.Za půl hodiny jsem v ordinaci ,chvílí musím
počkat až na mne přijde řada.

Sestřička se mile usmála a řekla..
-Vypadáte lépe než včera.Spusťte si kalhoty a lehněte si na lůžko.Dnes to dostanete
do druhé půlky.-
Něčím mně před v píchnutím injekce přetře pokožku.
-A je to hotovo- řekne. Pak dodá.-Ani to nebolelo-.
Poděkuji a rozloučím se.

Asi v půli cesty k  domovu to přišlo.Šílená bolest vystřelila z páteře,v jela do kloubu levé nohy
a naprosto mně znehybněla.Zůstal jsem stát , třásla se mně neovladatelně spodní část těla.
Pot mně ztékal po páteři do trenýrek.Projel mnou vztek na mé tělo,které vypovědělo mně sloužit.
Sprostě jsem zaklel,ale jenom v duchu.Ještě asi pět set metrů domů,jak tohle zvládnu
kroutím hlavou.Šourám nohu za nohu,pět kroků a stojím a vztekle zírám do země.Kdybych
měl něco v rukách praštil bych s tím o zem.Podívám se na hodinky pět kroků,tři minuty.
S tímhle tempem snad vytvořím světový rekord v šourání.Tři metry za tři minuty.
Odhaduji že  těch zbývajících dvě stě metrů za hodinu zvládnu.

No co hůř mně asi být .už nemůže .A tak roztřesenou rukou zapaluji cigaretu ,  zhluboka dám si
pár rychlých šluků na uklidněnou.Nikotin mne na chvílí zklidní.Tahám cigaretu až k filtru
a spálím si prst.Nedopalkem mrštím o zem.Chovám se naprosto bláznivě.Zapomněl jsem
že každý prudší pohyb,vyvolává reakci.Když mně páteří projede nůž bolestí,
nadám se do neuvěřitelných volů.Pak se pomalu začínám zklidňovat.Musíš se nějak
odreagovat,musíš myslet na něco krásného a tím odvést mysl od reality.

A tak myslím na svou první lásku.Zajímavé všichni muži ať jsou v jakémkoliv věku
občas vzpomínají na svou první lásku.Měla nádherné černé oči.Hodiny a hodiny mohl
jsem do těch očí se dívat a nezevšedněly mně.Tak na to jsem myslel,když ve svých
šedesáti pěti létech šoural jsem do garsonky.kde bydlel jsem sám.
Pomáhalo to.Když vrátil jsem se do současností ,s úžasem zjistil,že domů mně zbývá
pár kroků.Výtahem vyjel jsem do prvního poschodí  a první co jsem udělal když jsem
se dostal do bytu svalil se na postel zavřel oči a usnul.

pokračování příště

Plotýnka je prevít.

Začalo to nenápadně,bolestí v zádech,ale nebylo nic nového,byl jsem na to zvyklý.
Po týdnu bolest obvykle ustoupila a tak dál žil jsem svůj normální život.Pak pár roků
bylo bez problému a opět se to vrátilo.Tak jsem si říkal,týden uběhne jako voda lehce
to vydržím.Pomalu zvykal jsem si na slastí důchodce,jako je lenošení ,vstávání  v deset
hodin dopoledne, brouzdání po internetu či sledování televize a pravidelnou večerní
 vycházku  v sobotu s kamarády do místní restaurace.Týden opravdu  uběhl jako,ale záda jakoby
o  tom nevěděla.Z těží došel jsem do obchodu,pak pokrouceny jako paragraf,vracel jsem
zpět.Uběhl další týden,počítač spouštěl jsem nohou a při tom nějaké nože prořezávaly
mně záda ,vrážely do kyčelního kloubu ,aby pak pokračovaly,až do nártu nohy.To už
jsem si uvědomil,že tohle nebude žádná legrace.Taky jsem se nějak zvlášť nesmál.

Nebylo zbytí a tak vydal jsem se k lékaři.Ohnutý do pravého úhlu dopředu ušel jsem snad
deset metrů,venku bylo chladno ,přesto mně kolem páteře stékal pot a musel jsem se od bolestí
zastavit.Řekl jsem kurva , já se na to vyseru nahlas.Právě mne předcházela nějaká mladá paní.
Pohoršeně na mne pohlédla.Znáte to.Koutky úst měla svěšeny a naprosto znechucený
 výraz v obličeji.Náladu měl jsem pod psa a kdy uvědomil jsem si ,že čeká mne nějakých
sto padesát metrů do kopce, chtěl jsem to vzdát.Řekl jsem si ,nebuď posera a ušel dalších
dvacet metrů.Došel jsem na hlavní ulici a zavěsil se na plot u rodinného domku.
Ulevilo se mně.Z poza domu  na mne s hlasitým štěkotem vystartoval německý ovčák a začal
na mne dorážet.Nabyl jsem dojem,že tento den se proti mně spiknul celý svět.Chtěl jsem psovi
domluvit,ale ten si vedl svou,bylo na něm vidět ,že mu jsem naprosto nesympatický.
Tak jsem to vzdal a belhal se k lékaři.

Lékařka starší paní- co se Vám stalo-?Snažila se projevit nějaký soucit,ale moc ji to nešlo.
Když jsem ji to vylíčil.poslala mne na rentgen.Po hodině čekání na chodbě mne vzali na rentgen.
Svléknut do půl pasu jsem  dokázal,vylézt na lože rentgenu musela mně pomoci obsluha.
Po pár minutách ,byl jsem vyšetřen.Pak jsem hodinu strávil  v čekárně u obvodní lékařky na výsledek.
Máte něco s ploténkou,ale na tom snímku to není moc zřetelné.
Chtěl jsem ji říct,ale ta bolest je více než zřetelná,ale raději jsem mlčel.Předepsala mně nějaké injekce,
hned mi jednu píchla a pak tabletky proti bolesti.
Se slovy mělo by se Vám po tom ulevit,objednala mne na další den

           Pokračování příště.

*zebu * názory nálady příběhy diskuze : @Měsíční sonáta 1 g 1 +

*zebu * názory nálady příběhy diskuze : @Měsíční sonáta 1 g 1 +: Byl večer a bylo léto a konec pracovního týdne.Páteční večery poslední dva roky přes léto trávil s přáteli v restauraci u správně vychlazen...

@Měsíční sonáta 1 g 1 +

Byl večer a bylo léto a konec pracovního týdne.Páteční večery poslední dva roky přes léto
trávil s přáteli v restauraci u správně vychlazeného piva .Někdy si zahráli taroky ,
někdy jen tak klábosili.Před pěti léty  přistěhoval se za prací do tohoto malého městečka.
Byl rozvedený a bylo mu padesát let a byl rád,že si našel přátele.Prvé dva roky se cítil
beznadějně osamělý, než jednou se zatoulal na druhý konec městečka
do restaurace kde čtveřice mužů hrála taroky.Sedl si k protějšímu stolu, shodou okolností
nikdo u něj neseděl a objednal si pivo.Zapálil si cigaretu a  pohodlně pod stolem natáhl si nohy
až zapraskalo mu v kolenech.Když číšnice donesla pivo,usmál se, poděkoval a nedočkavě se na pivo vrhl.
Zhluboka se napil a vychutnával  ten okamžik kdy mu studené pivo stékalo hrdlem
a příjemně ochlazovalo rozpálené tělo.
.Venku ještě večer bylo dobrých třicet stupňů a
košile se mu nepříjemně lepila na tělo,  i když měl ji rozepnutou až k pasu.
Nad hlavou mu bzučel ventilátor ,ale příliš osvěžení neposkytoval,jen slabě vířil horký vzduch.
Po napití piva orosilo se mu čelo, začal po kapsách hledat
 papírové kapesníky,ale zapomněl je doma a tak setřel si pot z čela hřbetem ruky
.Tarokaři začali se o něco hádat.Dopil pivo,podíval se k jejich stolu a usmál se.
V mládí taky hrával taroky a taky se občas při hře pohádal.
Venuše s tváři od Botticelliho se zeptala jestli si dá ještě pivo.
Tento den to byl již třetí úsměv a pomyslil si ,že to s úsměvy nějak přehání..
Chtěl říct jak moc ji to sluší .Ale Venuše rychle odtančila ke stolu tarokářů ,
  hlasitě dožadujících se dalších piv.  Vypadala opravdu náramně.
Dlouhé blond vlasy ji padaly ve vrkočích na ramena a rámovaly souměrnou tvář.
Měla černé oči které zářily.Mohle ji být něco přes dvacet let a byla na ni vidět bezmezná radost ze života.
Všiml si že nemá snubní prsten a tak usoudil ,že nebude vdaná.
V sobotu do práce nemusel a tak se rozhodl,že tuhle tropickou noc natáhne
 a půjde spát ,až budou restauraci zavírat.Hráči u stolu přestali se hádat a objednali si rundu Fernetu.
Tvrdý alkohol už nejmíň rok nepil.. Nikdy mu nějak zvlášť nechutnal.
Byl spíše na pivo,někdy si dal  i dvojku červeného vina.
Teď rozhodl se ,že jednoho panáka si dá.Tarokáři obrátili rundu do sebe
 a začali se domlouvat kam zítra vyrazí na kolech.Dva z nich mohli být v jeho létech
,měli prošedivělé vlasy jako on
.Druzí dva byli  asi třicátnici statnějších postav a jeden z nich by brýlatý.
Na první pohled nikdo z nich nevypadal jako sportovec. nedovedl si představit je na kolech.
Ale kdo ví ,zdání jak je známo klame.Když u Venuše si objednal Fernet řekla s úsměvem
-Vy se ale rozjíždíte-.
Měla pravdu.Byl odhodlaný ten večer se opravdu rozjet.
To,že zítra bude mít problém s žaludkem nehodlal brát v úvahu.
Začal sledovat  hráče.Do karet jednoho hráče celkem dobře viděl.
Štěstí obrátilo k němu a hráči chodil dobrý list a začal vyhrávat.
.Hned se mu zvedla nálada a začal si spoluhráče dobírat,což oni nelibě nesli.
.Jeden z prošedivělých hráčů se začal vztekat.Byl z nich nejmenší a měl značně přes váhu.
-Čím hloupější sedlák, tím větší brambory-vychrlil ze sebe.Rozčílením zrudl v obličeji
-Aby tě neklepla- Odvětil brýlatý třicátník
-Od tebe to sedí- kvitoval hráč kterému se začalo dařit.
Druhý z třicátníků si přisadil.-A je to jako minule.Neumíš prostě prohrávat.-
Malý vztekloun se nedal.
-S takovou kartou dovede vyhrát každý moula i můj syn který karty nehraje-.
 .Občas sledoval hru.Občas zabrousil pohledem na mladou číšnici.

.
Na okamžik se zasnil,jak by to mohlo být krásné s Venuší .Vzápětí si nadal do starých
pitomců a dal si další pivo.Jeden z tarokářu všiml si, že sleduje jejich hru a tak zeptal
jestli taky hraje taroky.
Přikývl hlavou a dodal-ne moc dobře.Nabídli mu ať si přisedne ke stolu
a on nabídku přijal.
Toho večera se vracel na ubytovnu kde bydlel v mírně podnapilém stavu.
Vypil pěkných pár piv a k tomu pár štamprli na seznámení.
S hráči se domluvil, že v pátek kolem osmé hodiny se sejdou v restauraci .
Představili se jmény,ale cestou domů je zapomněl.Nikdy neměl paměť na jména.
 A tak mírně podroušen vydal se úzkou uličkou,k  náměstí.
Měsíc byl v úplňku ozařoval alej letitých Jív a kouzlil podivné stíny na zemi.
hvězdy zářily,tropická noc nedovolovala lidem spát se zavřenými  okny.
Když přicházel k náměstí  z rohového domu  přes pootevřené okno se linul zvuk klavíru.
Interpret se neustále vracel k jedné pasáži,zřejmě byl stále nespokojený s  provedením.
Necítil se vůbec ospalý a tak posadil se na lavičku u autobusové zastávky,pohodlně natáhl
nohy,zapálil cigaretu a s očekával  jak hráčova snaha o co nelepší interpretaci skladby
dopadne.Měsíční sonáta od Beethovena patřila k jeho nejoblíbenějším.Taky se velice
hodila do této nádherné noci.Cítil nějaké souznění  s oním neznámým pianistou,jako by
on byl jeho druhým já.
Pianista konečně našel řešení jak tuhle sonátu hrát.Od začátku s velkým citem vystihl
náladu krásné měsíční noci a vložil ji do interpretace skladby.Měsíc byl téměř v úplňku.,jakoby
pod dojmem hudby se nebývale rozzářil.Náhle jim projel jako nůž pocit absolutního štěstí.
Tenhle pocit měl ,když se poprvé opravdově zamiloval.Taky jím projel tehdy onen pocit.
něčeho nezměrně krásného,kdy všechno bylo v jasnějších barvách a zdálo se mu ,
že i lidé se méně mračili.
Tenkrát myslel,že to bude na jeho celý život.
Mýlil se,ostatně jako většina lidí.Přiznal si to až po rozvodu.

@Je či není pan Kalousek účetní

Po pracovní návštěvě Temelína na tiskovce předseda vlády Nečas pasoval sebe do role politika a ministra financi Kalouska označil za pouhého účetního,který sotva tak dovede vytvořit rozpočet na jeden rok.
Pak to zmírnil úvahou že i snad na celé volební období.

Mám dojem že politikem je každý,kdo prošel volebním martýriem .počínaje komunalními volbami
na nejnižší úrovni až po tu nejvýšší volbu presidenta republiky.

Pokud jsem dobře informován,pan Kalousek ve svém životopisu uvádí, že vystudoval vysokou
školu chemickou,ale neuvádí v jakem oboru
Mám pár známých,kteří dělají účetnictví a nejsou v tomto oboru vystudování.Od nich jsem se dozvěděl,že aby mohli býti účetními
museli si udělat rekvalifikační kurs,který trval pár měsíců i když byli jako Kalousek inženýři.

Tak mne napadá otázka,jestli si taky udělal rekvalifikaci na účetního?
Pokud ne,tak se předseda vlády mýlil a pan Kalousek není účetní.
Co tedy je?Je inženýr v nějakém chemické oboru-toť vše.

Co na závěr- volby do poslanecké sněmovny v příštím roce roce rozhodnou
zdali budeme mít další čtyři roky nečasů,sloty,psoty-zkrátka nepohody.