@Ploténka je prevít(šestá část)

V nemocnici už jsem pátý,týden.Mojí spolu bydlící stále chrápou ve dne i v noci.
Sestřičky jsou nevrlé,málo kdy se usměji.Většině z nich je kolem padesáti let.
Za ta léta.služby,jsou otrlé všechno dělají rutinně,nezdá se že by je tahle práce
nějak zvlášť bavila.Soucit s pacientem,je zřejmě přežitek,který se tady
nekoná.

Ráno po šesté sestřičky vtrhnou do pokoje a se slovy "Vy tady máte ale smrad,"
otevřou dokořán obě okna a zmizí na chodbě.Plotýnky po nárazu studeného vzduch
úpí.Sousedovi jde průvan přímo na hlavu,snaží se přikrývku přetáhnout
přes hlavu.Něco brumlá pod nosem.,ale není mu rozumět.Celkem snadno
 lze uhádnout, co chtěl říci.Tohle je ranní procedura, se nemění.
Sestřičky se mění procedura ne!Takže hned po ránu máme skvělou náladu.

Ve středu je velká vizita.Oba dva kolegové se rozhodli svůj pobyt ukončit..
Jsou tady o týden déle a protože brali dvakrát denně nějaké tabletky,došli
k názoru,že je mohou brát domu a nemusí platit sto korun denně.
Infuzi vysadili mně před týdnem s pomoci holi ušel jsem bez zastávky
asi třicet metrů a tak jsem pomalu se přikláněl k jejich mínění.

Začal jsem plánovat,jak to zařídit abych v prvých dnech zajistil si stravu,
protože žiji singl.Taxikář.který mne vezl do nemocnice měl celkem
rozumnou cenu,šedesát korun po městě. Městečko kdy bydlím
je rozlohově malinké.Atak jsem rozhodl ,že využiji jeho služby taxikáře.

Po obědě, když jme s kolegou kouřili venku za rohem budovy,řekl
jsem ,že bych chtěl v pátek ukončit svůj pobyt.Zeptal se mne
jestli se cítím sám o sebe postarat a pak dodal ,že ve městě
je Charita, ať tam zavolám.Tak že vlil do mne ještě větší odhodlaní
jít v pátek domů.Těšil jsem se na to jako malé dítě na Ježíška.

Ve středu nemohl jsem se dočkat vizity.Konečně něco po desáté
hodině vizita dorazila na náš pokoj.S propuštěním mých dvou
kolegů primářka souhlasila u mne vyjádřila pochybnost..
Převědčoval jsem ji, že si objednám Charitu  a že to zvládnu.
Že ujdu třicet metrů .Podívala se na ošetřujícího lékaře a ten
po chvílí váhání přikývl hlavou."Tak dobře,pokud se Vám
do pátku nepřitíží pak Vás propustíme".Po odchodu vizity
zavládla na pokoji veselejší nálada..

My dva kuřáci jsme se mimořádně vydali ven si zakouřit,před
obědem na oslavu..Kolega se těšil na domácí stravu a že
nebude muset jíst nemocniční blafy.Taky ,že dá  si pivo a malého
panáka slivovice.Já se těšil že ráno nebude na mne někdo otvírat
dokořán okno a plísnit za smrad.Taky jsem se těšil na internet,
na klasickou  hudbu,která mně vždy spravila náladu..A taky
jsem se těšil, že uvidím více usmívající se tváře.

@Ploténka je prevít(pátá část)!" ,

Sedmý den hospitalizace,sedmý den nekouřím.Na jídlo chodím už do jídelny
,bez holi se stále neobejdu.Dostávám chuť k jídlu i do života.Akorát zábava
na pokoji,není žádná.Kolem deváté bývá  malá vizita,snažím se lékaře
potěšit,že se cítím trochu lépe po těch infuzích."Pane to chce čas,musíte být
trpělivý"chlácholil mne lékař.Trpělivost,nebyla nikdy má silná stránka,mé
povahy.Po vizitě můj spolubydlicí řekl ,že jde si koupit cigarety a tak  požádal.
jsem ho,aby mně taky krabičku koupil.Muž po mozkové příhodě se zasmál a řekl.
"Dlouho jste to nevydržel." "Je to můj osobní rekord" s hrdostí,která nebyla na místě
odpověděl jsem.Začal jsem se těšit na cigaretu,asi mně nikotin scházel.
Tehdy uvědomil jsem si, jak hodně jsem na nikotinu závislý.

Když muž vrátil se z bufetu,řekl"Jdeme si zakouřit"podal mně krabičku
cigaret.Vzal jsem francouzské hole a vydal se na.cestu.S jeli výtahem jsme
do přízemí, muž zavedl mne za roh budovy,kde pacienti zřídili si provizorní
kuřárnu.Seděli jsme na nějakých starých ,velkých plechovkách,kouřili
a bylo nám dobře,přiměřeně.Muži bylo mu něco přes sedmdesát,rozpovídal
se o své rodině.Dozvěděl jsem se že měl statek který předal synovi,že chovají
krávy i býky a že se má dobře.Manželka že mu dovolí jen pět cigaret denně a
tak chodí k synovi občas tajně si zakouřit.A tak dali jsme si ještě jednu
,po které se mně mírně zatočila hlav.Předsevzetí že přestanu kouřit
opět vzalo za své.

Domluvili jsme se,že vždy po jídle  půjdeme kouřit.Když vrátili jsme
na pokoj,dozvěděl jsem se ,že mne hledal lékařka, ale že nebyla
s našeho oddělení a že se za půl hodiny vrátí.Vrtalo mně v hlavě,
co může chtít.Po půlhodině opravdu se vrátila a požádala mne,
abych ji následoval do její ordinace.Když jsme tam došli ,požádala
mne ,abych lehl na břicho na postel.Pak  zkřížila moji levou ruka
za zády ,klekla mně na bedra kolenem a celou váhou svého těla
přitlačila.Uslyše jsem praskot v dolní části páteře,měl jsem pocit jako
břicho i páteř splynulo jedno.Řekla mně ať vstanu a dodala
že po tom zákroku mělo by se mně ulevit.


Další část příště.

@Ploténka je prevít(Ldn.)čtvrtá část)

Ve čtvrtek dopoledne nastoupil jsem v oddělení pro dlouhodobě nemocné, dostal pyžamo,
zvážili,.změřili tlak a poslali na pokoj ,kde byla volná postel.Pokoj by tři lůžkový.Na dvou
hověli dva pánové pokročilejšího věku.Byli zvědaví co mně je..Když jsem jim to řekl,
oba dva mávli rukou a se slovy-To přeci nic není- mne přivítali.Sotva jsem ulehl
oba dva začali  chrápat jako na povel.Ležel jsem na zádech a díval se na bílý strop.
Hlavu měl jsem prázdnou,jako ten strop a tak jsem jen civěl a tupě civěl.

Po nějaké době přišla sestřička,byla to ta co mne přijimala,zeptala jestli něco
nepotřebuji.pak dodala,že po obědě mám zajít za ošetřujícím lékařem.Oběd
přinesli mně do pokoje,zatímco oba spolubydlící se odebrali do jídelny,
Něco jsem snědl, ale kdyby ste se zeptali co to bylo,neuměl bych odpovědět.
Pánové se vrátili z oběda a byli zvědaví ,zdali mně chutnalo.Přikývl jsem,že jo
vzal francouzské hole a vydal se za ošetřujícím lékařem.

Lékař zeptal se mne jaké mám potíže.Byl mladý mohlo mu něco přes třicet
a měl sympatickou tvář.Zkusil se mnou udělat předklon,když jsem zaúpěl
tak toho zanechal.Zeptal se mne jestli jsem byl na rentgenu,když jsem řekl ,že ano
zeptal se mne kde mám snímek,řekl jsem že ho má obvodní lékařka,pokýval
hlavou a dodal proč Vám ho nedala.Na to jsem pokrčil rameny..Tak dobře na zklidnění
dáme Vám infuzi, a uvidíme co to udělá..Můžete jít.Dobelhal jsem se na pokoj.
Oba dva pánové pořád chrápali.Svalil jsem se na postel a očekával věci
příštích.

Asi za hodinu přišla jiná sestřička zavedla mně kanylu do pravé ruky a řekla
,že za půl hodiny bude infuze připravena.Pánové se probudili a začali se na posteli
protahovat,při tom hekali,sténali.V duch jsem si pomyslil jak nádherou mám
společnost.Jeden měl něco s klouby,to byl ten co ležel po mé levé ruce a druhý
byl po lehké mozkové příhodě,ten ležel naproti mně.Pánové mlčeli,byl jsem
jim za to vděčný.Neměl jsem chuť vézt jakýkoliv rozhovor.
Muž co měl něco s klouby vstal a sdělil nám,že si jde zakouřit,kdyby něco
ta jsem dole v bufetu dodal spiklenecky.Taky jsem kuřák,ale neschopnost
chůze mně v této neřesti zabraňovala.Řekl jsem aˇt si jednu dá za mne ,trochu
ho to pobavilo ale ne moc.

Přišla sestřička  infuzi zavěsila  na stojan a napojila na kanylu,seřídila
odkapávání,někdy stane se že to přestane téct ,tak zazvoňte řekla a odešla.
Co vteřina jedna kapka.Podle obsahu infuze odhadoval jsem že to bude tak
hodinu trvat.Muž  s nemocnými klouby se vrátil za půl hodiny.Zeptal se jestli
ho někdo nesháněl a když dostal zápornou odpověď s úlevou  dodal , primářka ke
kuřákům má naprosto negativní postoj.Pak dodal ,že kdysi hodně kouřila.
Nastalo opět ticho víčka se mně klížila a tak jsem se tomu nebránil ani jsem nevěděl,
kdy jsem usnul.Probudilo, mne až vyhlašování večeře.Infuze na stojanu už nebyla.
Tak jsem to ve zdraví přežil ,ani to nebolelo pomyslil jsem si.
Večeře a jeden den bude zamnou.


Další část příště.

@Ploténka je prevít(francouzské hole)třetí část

Po čtrnácti dnech,kdy jsem nevytáhl z bytu ani patu a obědy nechal si vozit z místní Pizzerie
rozhodl jsem se k radikálnímu kroku .Dobelhal se do koupelny a pokusil z tváře sundat
čtrnácti denní vousy.Na ten zážitek nezapomenu.V předklonu u umyvadla pokoušel jsem se
namydlit tvář.Když se mně to po velkém úsilí povedlo,za slovního doprovodu všech sprostých
slov na které jsem si vzpomněl,zjistil jsem  že zrcadlo visící ve výšce mých ramen je mně
k ničemu.A tak holil se na slepo.Obkroužil jsem s holicím strojkem tvář a pohmatem snažil se zjistit
kde oholen jsem a kde ne.Pohmatem zdálo se mně ,že oholen nejsem nikde ,zato jsem zjistil,
co se týká krve, že ji mám stále dostatek.

Nepropadl jsem panice a studenou vodou  pokoušel zbavit se pěny a zastavit krev.
Když se mně  tohle všechno podařilo,tak jsem se oblékl a zavolal taxíka.
Vypadal jsem lady Goodiwa ovšem v mužském provedení!
Ani oholen, ani neoholen.ani nahý ani oblečený.Za deset minut zazvonil taxikář.
Když mne spatřil nezadržel smích.
-Co se Vám proboha stálo-řekl
Mávl jsem rukou a řekl že za chvílí jsem dole.Před domem.pomohl mně do taxíku a zeptal se.
-Kam to bude ,šéfe-Nemám rád tahle familiární oslovení, ale v tomhle stavu podrážděnosti
,v jakém jsem se nacházel,řekl jsem že do nemocnice a dál jsem řeč nerozváděl..
Za pět minut zastavil u brány nemocnice,zaplatil jsem sto korun a šoural se do prvního
poschodí,kde obvodní lékařka měla ordinaci.Cesta po schodech, to byla "nádhera".
Co schod,to nůž v zádech a ještě jakoby s ním někdo pootáčel.Samozřejmě potůček
potu stékající po páteři nemohl chybět..Prostě všechny "radosti" spojené s tímhle
onemocněním prožívané v jednom okamžiku.Co více si může člověk přát...

Konečně jsem v čekárně obvodní lékařky.Zkouším se posadit ,ale nože bolestí
projedou levou nohou,zkouším stát, je to poněkud lepší ,ale třesou se mně nohy.
Mám štěstí,přede mnou je jeden pacient a tak opřeny o lavici,čekám na smilování
v podobě lékařky.

V ordinaci nemusím lékařce nic vysvětlovat.Napíše mně žádost o hospitalizaci na
Ldn. a poukaz na francouzské hole.
-Na tu Ldn. budete muset pár dní počkat,až se uvolní místo-řekne pak dodá
-Oni Vám zavolají,a ty francouzské hole dostanete dole ve zdravotnických
potřebách-.Poděkuji a odcházím.Ve zdravotnických potřebách vyfasuji
francouzské hole a hned zkouším je použít.Moc mně nepomáhají,ale pár kroků
s holemi udělám.

@Ploténka je prevít(druhá část)

Je konec března je jaro,ráno a prší jemně a vytrvale.Po včerejší injekci proti bolesti.do zadku
se mně mírně ulevilo.Už nechodím ohnutý do pravého úhlu,jsem poněkud mírněji pokroucený
i nálada se zlepšila.V deset hodin mám být v ambulanci na injekci,teď je něco po osmé hodině
a tak mám čas na ranní čaj a kousek pečiva.Pak vykouřím jednu cigaretu vyčistím zuby.
Převléknu se a vyrážím k lékaři.Po cestě musím se par krát zastavit a  odpočinout.Libuji
si,že už to jde a že to bude čím dál  tím lepší.Za půl hodiny jsem v ordinaci ,chvílí musím
počkat až na mne přijde řada.

Sestřička se mile usmála a řekla..
-Vypadáte lépe než včera.Spusťte si kalhoty a lehněte si na lůžko.Dnes to dostanete
do druhé půlky.-
Něčím mně před v píchnutím injekce přetře pokožku.
-A je to hotovo- řekne. Pak dodá.-Ani to nebolelo-.
Poděkuji a rozloučím se.

Asi v půli cesty k  domovu to přišlo.Šílená bolest vystřelila z páteře,v jela do kloubu levé nohy
a naprosto mně znehybněla.Zůstal jsem stát , třásla se mně neovladatelně spodní část těla.
Pot mně ztékal po páteři do trenýrek.Projel mnou vztek na mé tělo,které vypovědělo mně sloužit.
Sprostě jsem zaklel,ale jenom v duchu.Ještě asi pět set metrů domů,jak tohle zvládnu
kroutím hlavou.Šourám nohu za nohu,pět kroků a stojím a vztekle zírám do země.Kdybych
měl něco v rukách praštil bych s tím o zem.Podívám se na hodinky pět kroků,tři minuty.
S tímhle tempem snad vytvořím světový rekord v šourání.Tři metry za tři minuty.
Odhaduji že  těch zbývajících dvě stě metrů za hodinu zvládnu.

No co hůř mně asi být .už nemůže .A tak roztřesenou rukou zapaluji cigaretu ,  zhluboka dám si
pár rychlých šluků na uklidněnou.Nikotin mne na chvílí zklidní.Tahám cigaretu až k filtru
a spálím si prst.Nedopalkem mrštím o zem.Chovám se naprosto bláznivě.Zapomněl jsem
že každý prudší pohyb,vyvolává reakci.Když mně páteří projede nůž bolestí,
nadám se do neuvěřitelných volů.Pak se pomalu začínám zklidňovat.Musíš se nějak
odreagovat,musíš myslet na něco krásného a tím odvést mysl od reality.

A tak myslím na svou první lásku.Zajímavé všichni muži ať jsou v jakémkoliv věku
občas vzpomínají na svou první lásku.Měla nádherné černé oči.Hodiny a hodiny mohl
jsem do těch očí se dívat a nezevšedněly mně.Tak na to jsem myslel,když ve svých
šedesáti pěti létech šoural jsem do garsonky.kde bydlel jsem sám.
Pomáhalo to.Když vrátil jsem se do současností ,s úžasem zjistil,že domů mně zbývá
pár kroků.Výtahem vyjel jsem do prvního poschodí  a první co jsem udělal když jsem
se dostal do bytu svalil se na postel zavřel oči a usnul.

pokračování příště

Plotýnka je prevít.

Začalo to nenápadně,bolestí v zádech,ale nebylo nic nového,byl jsem na to zvyklý.
Po týdnu bolest obvykle ustoupila a tak dál žil jsem svůj normální život.Pak pár roků
bylo bez problému a opět se to vrátilo.Tak jsem si říkal,týden uběhne jako voda lehce
to vydržím.Pomalu zvykal jsem si na slastí důchodce,jako je lenošení ,vstávání  v deset
hodin dopoledne, brouzdání po internetu či sledování televize a pravidelnou večerní
 vycházku  v sobotu s kamarády do místní restaurace.Týden opravdu  uběhl jako,ale záda jakoby
o  tom nevěděla.Z těží došel jsem do obchodu,pak pokrouceny jako paragraf,vracel jsem
zpět.Uběhl další týden,počítač spouštěl jsem nohou a při tom nějaké nože prořezávaly
mně záda ,vrážely do kyčelního kloubu ,aby pak pokračovaly,až do nártu nohy.To už
jsem si uvědomil,že tohle nebude žádná legrace.Taky jsem se nějak zvlášť nesmál.

Nebylo zbytí a tak vydal jsem se k lékaři.Ohnutý do pravého úhlu dopředu ušel jsem snad
deset metrů,venku bylo chladno ,přesto mně kolem páteře stékal pot a musel jsem se od bolestí
zastavit.Řekl jsem kurva , já se na to vyseru nahlas.Právě mne předcházela nějaká mladá paní.
Pohoršeně na mne pohlédla.Znáte to.Koutky úst měla svěšeny a naprosto znechucený
 výraz v obličeji.Náladu měl jsem pod psa a kdy uvědomil jsem si ,že čeká mne nějakých
sto padesát metrů do kopce, chtěl jsem to vzdát.Řekl jsem si ,nebuď posera a ušel dalších
dvacet metrů.Došel jsem na hlavní ulici a zavěsil se na plot u rodinného domku.
Ulevilo se mně.Z poza domu  na mne s hlasitým štěkotem vystartoval německý ovčák a začal
na mne dorážet.Nabyl jsem dojem,že tento den se proti mně spiknul celý svět.Chtěl jsem psovi
domluvit,ale ten si vedl svou,bylo na něm vidět ,že mu jsem naprosto nesympatický.
Tak jsem to vzdal a belhal se k lékaři.

Lékařka starší paní- co se Vám stalo-?Snažila se projevit nějaký soucit,ale moc ji to nešlo.
Když jsem ji to vylíčil.poslala mne na rentgen.Po hodině čekání na chodbě mne vzali na rentgen.
Svléknut do půl pasu jsem  dokázal,vylézt na lože rentgenu musela mně pomoci obsluha.
Po pár minutách ,byl jsem vyšetřen.Pak jsem hodinu strávil  v čekárně u obvodní lékařky na výsledek.
Máte něco s ploténkou,ale na tom snímku to není moc zřetelné.
Chtěl jsem ji říct,ale ta bolest je více než zřetelná,ale raději jsem mlčel.Předepsala mně nějaké injekce,
hned mi jednu píchla a pak tabletky proti bolesti.
Se slovy mělo by se Vám po tom ulevit,objednala mne na další den

           Pokračování příště.

*zebu * názory nálady příběhy diskuze : @Měsíční sonáta 1 g 1 +

*zebu * názory nálady příběhy diskuze : @Měsíční sonáta 1 g 1 +: Byl večer a bylo léto a konec pracovního týdne.Páteční večery poslední dva roky přes léto trávil s přáteli v restauraci u správně vychlazen...