V nemocnici už jsem pátý,týden.Mojí spolu bydlící stále chrápou ve dne i v noci.
Sestřičky jsou nevrlé,málo kdy se usměji.Většině z nich je kolem padesáti let.
Za ta léta.služby,jsou otrlé všechno dělají rutinně,nezdá se že by je tahle práce
nějak zvlášť bavila.Soucit s pacientem,je zřejmě přežitek,který se tady
nekoná.
Ráno po šesté sestřičky vtrhnou do pokoje a se slovy "Vy tady máte ale smrad,"
otevřou dokořán obě okna a zmizí na chodbě.Plotýnky po nárazu studeného vzduch
úpí.Sousedovi jde průvan přímo na hlavu,snaží se přikrývku přetáhnout
přes hlavu.Něco brumlá pod nosem.,ale není mu rozumět.Celkem snadno
lze uhádnout, co chtěl říci.Tohle je ranní procedura, se nemění.
Sestřičky se mění procedura ne!Takže hned po ránu máme skvělou náladu.
Ve středu je velká vizita.Oba dva kolegové se rozhodli svůj pobyt ukončit..
Jsou tady o týden déle a protože brali dvakrát denně nějaké tabletky,došli
k názoru,že je mohou brát domu a nemusí platit sto korun denně.
Infuzi vysadili mně před týdnem s pomoci holi ušel jsem bez zastávky
asi třicet metrů a tak jsem pomalu se přikláněl k jejich mínění.
Začal jsem plánovat,jak to zařídit abych v prvých dnech zajistil si stravu,
protože žiji singl.Taxikář.který mne vezl do nemocnice měl celkem
rozumnou cenu,šedesát korun po městě. Městečko kdy bydlím
je rozlohově malinké.Atak jsem rozhodl ,že využiji jeho služby taxikáře.
Po obědě, když jme s kolegou kouřili venku za rohem budovy,řekl
jsem ,že bych chtěl v pátek ukončit svůj pobyt.Zeptal se mne
jestli se cítím sám o sebe postarat a pak dodal ,že ve městě
je Charita, ať tam zavolám.Tak že vlil do mne ještě větší odhodlaní
jít v pátek domů.Těšil jsem se na to jako malé dítě na Ježíška.
Ve středu nemohl jsem se dočkat vizity.Konečně něco po desáté
hodině vizita dorazila na náš pokoj.S propuštěním mých dvou
kolegů primářka souhlasila u mne vyjádřila pochybnost..
Převědčoval jsem ji, že si objednám Charitu a že to zvládnu.
Že ujdu třicet metrů .Podívala se na ošetřujícího lékaře a ten
po chvílí váhání přikývl hlavou."Tak dobře,pokud se Vám
do pátku nepřitíží pak Vás propustíme".Po odchodu vizity
zavládla na pokoji veselejší nálada..
My dva kuřáci jsme se mimořádně vydali ven si zakouřit,před
obědem na oslavu..Kolega se těšil na domácí stravu a že
nebude muset jíst nemocniční blafy.Taky ,že dá si pivo a malého
panáka slivovice.Já se těšil že ráno nebude na mne někdo otvírat
dokořán okno a plísnit za smrad.Taky jsem se těšil na internet,
na klasickou hudbu,která mně vždy spravila náladu..A taky
jsem se těšil, že uvidím více usmívající se tváře.
Žádné komentáře:
Okomentovat