@Povídání staré paní Blažkové

Paní Blažková ,vyskytuje se ve všech vesnicích a městech našeho státu.Může mít něco mezi
padesáti až osmdesáti let a více.Je to paní která všechno ví , ví i věci které se ještě neudály.
Je expertem na rodinné vztahy ,rozumí politice,umění ,je nejlepší kuchařkou v širokém okolí,
ale hlavně nejlepší zpravodajskou službou v tomto státě.Kam se na ni hrabe proslulá
americká CIA,o naších zpravodajcích ani nemluvím.Většinou potkávám ji dopoledne,když chodím
nakupovat.Zkoušel jsem měnit čas nákupu,abych ji  nepotkal ,nikdy se mně to nepodařilo.Vždy jsem
ji potkal na rohu ulice před marketem.Sníh,déšť,mráz nebyl pro ní překážkou.Snad jedině tornádo,
mohlo mne zbavit jejich litáníí, to se ,ale v našich zeměpisných šířkách nevyskytuje.Došlo to tak daleko.
že když po obědě odpočíval jsem na gauči před stavoval jsem si jak přijde docela malinké
tornádičko a milou paní vezme do své náruče a přemístí ji na nejvyšší kopec v okolí.,než jsem
spokojeně.usnul.Tenhle sen se nikdy nesplnil.A tak  zítra až půjdu nakupovat ,potkám
tuhle paní na rohu ulice před marketem ,slušně pozdravím a vyslechnu půlhodinové
zpravodajství o nejnovějších událostech ve vesmíru.Mimochodem, oslovuje mne panáčku
a já nevím proč.Takže zítra podám nejžhavější zprávy

@Obrazy...

                                     Česká televize
                                   
                                   Obraz 1
Velký sál-KREML.
Otevírají se převysoké zlacené dveře.Po obou stranách dveří stojí čestná stráž.
Patetický hlas oznamuje: Dámy a pánové přichází president Ruské federace
Vladimír Vladimírovič Putin- obrovský potlesk.


                                              Televize Prima
                                     
                                       Obraz 2

Show      Jana Krause.

Nějaký  malinký sál, malinkého divadélka.
 Patetický hlas oznamuje: Dámy a pánové přichází Jan Kraus-diváci nesměle plácají.     .

                                   Dámy a pánové přeberte si to.

@Rehabilitace(závěr)

Sestřičky jsou tady podstatně milejší než v nemocnici ,kde jsem před tím
strávil víc než měsíc.Možná to je nádhernou přírodou kolem,možná tím
že je práce baví.Nevrlost tady je nedostatkovým zbožím.Procedury jsou
umístěny po celém areálu rehabilitace.Nejraději mám perličkovou koupel,
tam si vyloženě rochním.Dvacet minut pohody,v příjemně teplé vodě,bublinky
jemně masírují celé tělo.Co si člověk může více přát .Plynové injekce nejsou
nijak zatěžující,dvě kolem krční páteře a čtyři do beder,jen aby to pomohlo.
Pak rehabilitační cvičení.Sestřička, když s námahou škrábu se na lůžko
poznamená, že jsem celý ztuhlý a má pravdu.Musíme to rozhýbat řekne
a zkouší se mnou pár cviků.Po půlhodině dodá ,že na pokoji bych měl
odpoledne si cviky zopakovat.Přikývnu hlavu a odcházím.Pak jdu na
na   elektrickou masáž, páteře,mravenčení patnáct minut.Poté následuje bazén,
neumím plavat a tak se vystrašeně držím madel.Sestřička se směje a já
krčím v rozpacích rameny.Tak tohle všechno je do oběda.Po něm
čeká mne už jen solná jeskyně.Nádherná procedura.V pološeru na lehátku,
náladová hudba tiše hraje, u stropu pár červených světýlek,hodinu
zhluboka dýchám slaný vzduch.Prostě paráda.Když se pak do kopce
vracím na pokoj,mám dojem ,že mně tam vyměnili plíce,tak lehce se mně
dýchá

.Dvakrát do týdne odpoledne ještě fyzioterapie tak tohle je zvláštní věc.Na chodbě
na uvítanou hraje nějaká čínská hudba z reproduktoru,když se pak
v sále uvelebíme  na lehátkách, přijde pan doktor psychologie,je
oblečený jako zápasník kung fu, vypne hudbu a představí se.V tomto
státě je velice modní východní filozofie.A tento pan doktor je tím
úplně posedlý.Z jeho slov vyplývá,že všechno je na nic, kromě čínských
a indických cvičení.Půl hodiny seznamuje nás teoreticky s touhle kulturou.
Zmiňuje se o Lao tse,hned dodává, že tohle jméno nebude nám nic říkat.
Bylo mně něco málo přes dvacet let , když jsem si od tohoto autora koupil
útlou knížečku vázanou v kůži.Pan doktor byl  asi tak o deset let mladší a
tak jsem se  shovívavě usmál.Nic o nikom z nás nic nevěděl a hned nás
všechny podceňoval-jak typické pro naší zemi.-
Po půl hodině nás propustil,že příště už budeme cvičit.

Takhle plynuly dny.Doma byl jsem zvyklý chodit spát ve tři hodiny ráno,
měl jsem naprosto rozbouraný denní cyklus.Teď tady pomalu jsem si zvykal
na normální denní rytmus.To je kolem desáté hodiny večer jít spát a v sedm
ráno vstávat.Nějak zvláštní úlevu po procedúrach jsem nepociťoval.Když jsem se svěřil
rehabilitační se sestře odvětila, že některým pacientům uleví se až po návratu
domů.Uplynuly tři týdny  a já se vracel domů.Jel jsem vlakem a měl jsem obavu
jak tuhle cestu zvládnu.Sto kilometrů dvakrát přesedat za tři hodiny, mohl
bych to zvládnout.Když jsem konečně dorazil domů batˇoch hodil jsem do kouta
pokoje,zul boty a jak jsem byl oblečený svalil se na postel a téměř okamžitě
usnul.Tak velice byl jsem unavený.

Tři týdny poté.Do obchodu, mám to asi kilometr pomáhám si ještě holemi,ale
zpět jdu bez holí.Kolébám se jako přestárlý tučňák,nemám jeho eleganci,ale
jsem hrdý,že to zvládnu.Přes kaluže skákat už nebudu jsem s tím smířen.

@RPSN.

Už dlouho vedou klienti našich peněžních ústavu boj o zrušení poplatků za vedení
úvěrových účtů.Zdá se mně ,že tenhle boj je veden proti celkem zanedbatelné
položce.Padesát, či šedesát korun je částka která asi těžko klienta jakékoliv
banky nějak zvlášť zatěžuje.

Co klienty našich zatěžuje přespříliš je RPSN.to je roční procentní sazba nákladů
na úvěr.Zatímco v západních bankách od České republiky RPSN. pohybuje se
od 4.7% do7%,v našem státu je to od 18% do 22% a více.
Znamená to,že klienti našich bank půjčuji si peníze minimálně desetkrát dráž
než klienti bank na západ od nás.

Tady vidím"zakopaného psa"důvod  drahých úvěrů a potíže českých domácností
při jejich splácení.Banky vždy najdou sto a více důvodů proč RPSN . u nás
nejde snížit.Konečně tohoto témata měla by se chopit nějaká vlivná organizace
a bojovat za snížení RPSN.!

@Rehabilitace.

Po hodinové cestě autem z Charity,dorazil jsem do lázní.V té vesničce  před šedesáti léty jsem se narodil.Právě v budově kde mně přijímali bývala kdysi porodnice.Lékař po prohlídce řekl
"Moc tady nevyvádějte"když viděl můj nechápavý výraz v obličeji dodal
"Víte co myslím." přikývl jsem..Nedovedl jsem si představit ,že bych v tomhle stavu,
kdy každý krok vyvolával bolest,holdoval alkoholu,či dokonce ženám..
Na recepci obdržel jsem rozpis léčebných procedur a klíče od pokoje.

Budova kde mne ubytovali byla vzdálena od hlavní budovy dvě stě metrů a mírně
do kopce.Po dvaceti metrech k vůli bolesti musel jsem se zastavit a odpočinout
Lékařova slova teď mně připadala velice nevhodná.Za dvacet minut a pěti zastaveních
dorazil jsem konečně k místu ubytování naprosto vysílen.Tenhle dům jistě pamatoval
lepší časy.Byl ze dřeva,zelená barva převážně oprýskala.Dům měl dvě poschodí a
já jsem byl ubytován až v tom druhém.Jak později jsem zjistil dvacet čtyři schody.
výtah žádný.Zhluboka nadechl jsem se a vyrazil nahoru.V polovině cesty došel mně dech
i síly.A tak visel jsem na francouzský holích a zhluboka oddechoval,S fyzičkou
byl jsem na štíru.

Pokoj číslo patnáct.Tady strávím příštích dvacet jeden den.Na posteli sedí muž
v mých létech.Má šedivé vlasy jako já ,po chvílí zjistím že je taky kuřák a má
něco s ramenem.Je tady už týden a popisuje kam a na jaké procedury se chodí.
Vybalím si věci ,uložím do skříně.Sednu na postel.
Muž se mne zeptá s čím tady jsem,když mu to řeknu soucitně pokývá hlavou.
Pak dodá že mu tyhle procedury hodně pomáhají a jako demonstraci zakrouží
pravou paži a řekne že před týdne s ní nehnul.Jeho slova dodávají mně naději.


Jdeme si před obědem zakouřit.Sedíme na lavičce ,kolem se rozkládá
smrkový les a ticho.Nádherný pocit už jsem ho dlouho nezažil.Je příjemných
pětadvacet stupňů a lehký vánek, který osvěžuje..Muž řekne,že strava je tady
dobrá,ne blafy jako v nemocnici..Podává se dole v restauraci a obsluha je
příjemná.Už se těším.

.Pokračování příště.
.

@Ploténka je prevít.(rehabilitace)

Uběhly tři týdny.Měsíc srpen se přehoupl přes polovinu,byly stále krásné
slunečné dny.Teploty odpoledne držely se kolem třiceti stupňů.Okno měl
jsem stále otevřené i v noci.Z nedaleké restaurace kde přes léto měli otevřenou
zahrádku,doléhala veselá večerní zábava,chichotání žen a hlučný hlas mužů.
Občas chodíval  jsem tam,dal pár piv a pokecal se známými.Teď byl
jsem o tyhle příjemností života ochuzen.Nedovedl jsem si cestu o holích
vůbec představit.Prozatím jsem byl rád ,že zvládám,běžné denní úkony,
jako osobní hygienu,umýt nádobí a trochu uklidit byt.

Takhle sedím dopoledne u stolu v pokoji.Jsem po snídani popíjím čaj
a kouřím svou první cigaretu,když zazvoní mobil.Přijmu hovor řeknu své
jméno.Na druhé straně je nějaká žena a oznámí mně,že pokud mám
ještě zájem o rehabilitaci mužů ve středu dopoledne nastoupit.
Řeknu že ano.Pak mně popíše kde se mám dostavit a nakonec dodá,
že cena je sto padesát pět korun na jeden den.Když souhlasím žena hovor
ukončí.

Vytočím na mobilu bratrovo číslo.Řeknu že ve středu jedu do lázní.
Lázně jsou nějakých pět kilometrů od bratrova bydliště.Na
druhé straně bratrův hlas- tak vidíš že to šlo ,vole-Bratrská láska
je podivná..Pak dodá,že mně přijede do lázní navšťivít..
Řeknu že se budu těšit a ukončím hovor.Pak zavolám do charity a
od středy zruším obědy a zároveň objednám si odvoz do lázni.

Dnes je pondělí a tak na přípravu mám dva dny.Podívám se do skříně
jestli mám dostatek čistého oblečení na tři týdny.Mám tam pár košili
a nějaká trička na ten pobyt by to mělo stačit usoudím.
A tak vše vložím do baťohu a jsem připraven na odjezd.

Ve středu ráno v šest hodin zvoní na mne charita,už jsem oblečený a
pomůže mně nastoupit do auta a vyrážíme do lázní.

@Ploténka je prevít(sedmá část)rehabilitace

V nemocnici po vyšetření  na magnetické rezonanci mně primář neurologie navrhl
dvě možná řešení.Operace nebo rehabilitace v lázních.Posunula se mně ploténka
o devět milimetrů a ještě se pootočila a to byla příčina mých obtíží.Tlačí mně na nerv
a to zapříčiňuje vystřel bolestí do levé nohy.Navrhl , že napřed měl bych  zkusit
rehabilitaci a kdyby to nepomohlo, pak by byla nutná operace.S úlevou jsem si
oddechl.Po operaci jsem vůbec netoužil.

Napsali žádost,kterou zaslali k posouzení reviznímu lékaři.Primář mne ujistil ,že je
to jen formalita.Do tři týdnů prý dostanu vyrozumění o nástupu na rehabilitaci.
Cena za den pobytu je stejná jako v nemocnici,sto korun za den.Ujistil mne.

Tři týdny uběhly a přišel mně dopis.Revizní lékař,rehabilitaci zamítl,bez udání
důvodů.Když jsem to řekl bratrovi do telefonu,odvětil mně ,že jsem vůl,že
bez důvodů mně žádost zamítnout nemůže.Řekl jsem že jak je zřejmé,udělal
to.Chvílí bylo na druhé straně ticho.
Pak řekl ,že se musím bránit. Jak,když jsem nepohyblivý odvětil jsem
To ti mám radit,jak malému dítěti,rýpl de mne.Pak dodal jsi opravdu vůl.
Ukončil jsem hovor , který nikam nevedl a náladu nezvedl.
I nejbližší příbuzný dovede člověk nádherně povzbudit.

Objednal jsem v Charitě dovoz obědů na další týden.Nalil si panáka
slivovice ,mírně třásla se mně ruka,došoural se ke stolu,zapálil cigaretu
 a vztekal se na celý svět.Byl srpen nádherný slunečný den ,pustil jsem z Cd.
Apassionatu od Beethovena a pohroužil se do nádherné hudby.Vduchu jsem
pronesl hroznou blbost"Ploténky vlezte mně na záda"

Ve dvanáct hodin Charita dovezla  oběd,milá  mladá slečna,položila ho na stůl
a zeptala se jestli něco nepotřebuji.Když jsem odvětil že ne,řekla s úsměvem
"na shledanou zítra.".Čekaly mne další týdne s Charitou,další týdny čekání
na zázrak.