@Rehabilitace.

Po hodinové cestě autem z Charity,dorazil jsem do lázní.V té vesničce  před šedesáti léty jsem se narodil.Právě v budově kde mně přijímali bývala kdysi porodnice.Lékař po prohlídce řekl
"Moc tady nevyvádějte"když viděl můj nechápavý výraz v obličeji dodal
"Víte co myslím." přikývl jsem..Nedovedl jsem si představit ,že bych v tomhle stavu,
kdy každý krok vyvolával bolest,holdoval alkoholu,či dokonce ženám..
Na recepci obdržel jsem rozpis léčebných procedur a klíče od pokoje.

Budova kde mne ubytovali byla vzdálena od hlavní budovy dvě stě metrů a mírně
do kopce.Po dvaceti metrech k vůli bolesti musel jsem se zastavit a odpočinout
Lékařova slova teď mně připadala velice nevhodná.Za dvacet minut a pěti zastaveních
dorazil jsem konečně k místu ubytování naprosto vysílen.Tenhle dům jistě pamatoval
lepší časy.Byl ze dřeva,zelená barva převážně oprýskala.Dům měl dvě poschodí a
já jsem byl ubytován až v tom druhém.Jak později jsem zjistil dvacet čtyři schody.
výtah žádný.Zhluboka nadechl jsem se a vyrazil nahoru.V polovině cesty došel mně dech
i síly.A tak visel jsem na francouzský holích a zhluboka oddechoval,S fyzičkou
byl jsem na štíru.

Pokoj číslo patnáct.Tady strávím příštích dvacet jeden den.Na posteli sedí muž
v mých létech.Má šedivé vlasy jako já ,po chvílí zjistím že je taky kuřák a má
něco s ramenem.Je tady už týden a popisuje kam a na jaké procedury se chodí.
Vybalím si věci ,uložím do skříně.Sednu na postel.
Muž se mne zeptá s čím tady jsem,když mu to řeknu soucitně pokývá hlavou.
Pak dodá že mu tyhle procedury hodně pomáhají a jako demonstraci zakrouží
pravou paži a řekne že před týdne s ní nehnul.Jeho slova dodávají mně naději.


Jdeme si před obědem zakouřit.Sedíme na lavičce ,kolem se rozkládá
smrkový les a ticho.Nádherný pocit už jsem ho dlouho nezažil.Je příjemných
pětadvacet stupňů a lehký vánek, který osvěžuje..Muž řekne,že strava je tady
dobrá,ne blafy jako v nemocnici..Podává se dole v restauraci a obsluha je
příjemná.Už se těším.

.Pokračování příště.
.