V nemocnici po vyšetření na magnetické rezonanci mně primář neurologie navrhl
dvě možná řešení.Operace nebo rehabilitace v lázních.Posunula se mně ploténka
o devět milimetrů a ještě se pootočila a to byla příčina mých obtíží.Tlačí mně na nerv
a to zapříčiňuje vystřel bolestí do levé nohy.Navrhl , že napřed měl bych zkusit
rehabilitaci a kdyby to nepomohlo, pak by byla nutná operace.S úlevou jsem si
oddechl.Po operaci jsem vůbec netoužil.
Napsali žádost,kterou zaslali k posouzení reviznímu lékaři.Primář mne ujistil ,že je
to jen formalita.Do tři týdnů prý dostanu vyrozumění o nástupu na rehabilitaci.
Cena za den pobytu je stejná jako v nemocnici,sto korun za den.Ujistil mne.
Tři týdny uběhly a přišel mně dopis.Revizní lékař,rehabilitaci zamítl,bez udání
důvodů.Když jsem to řekl bratrovi do telefonu,odvětil mně ,že jsem vůl,že
bez důvodů mně žádost zamítnout nemůže.Řekl jsem že jak je zřejmé,udělal
to.Chvílí bylo na druhé straně ticho.
Pak řekl ,že se musím bránit. Jak,když jsem nepohyblivý odvětil jsem
To ti mám radit,jak malému dítěti,rýpl de mne.Pak dodal jsi opravdu vůl.
Ukončil jsem hovor , který nikam nevedl a náladu nezvedl.
I nejbližší příbuzný dovede člověk nádherně povzbudit.
Objednal jsem v Charitě dovoz obědů na další týden.Nalil si panáka
slivovice ,mírně třásla se mně ruka,došoural se ke stolu,zapálil cigaretu
a vztekal se na celý svět.Byl srpen nádherný slunečný den ,pustil jsem z Cd.
Apassionatu od Beethovena a pohroužil se do nádherné hudby.Vduchu jsem
pronesl hroznou blbost"Ploténky vlezte mně na záda"
Ve dvanáct hodin Charita dovezla oběd,milá mladá slečna,položila ho na stůl
a zeptala se jestli něco nepotřebuji.Když jsem odvětil že ne,řekla s úsměvem
"na shledanou zítra.".Čekaly mne další týdne s Charitou,další týdny čekání
na zázrak.
Žádné komentáře:
Okomentovat