@Rehabilitace(závěr)

Sestřičky jsou tady podstatně milejší než v nemocnici ,kde jsem před tím
strávil víc než měsíc.Možná to je nádhernou přírodou kolem,možná tím
že je práce baví.Nevrlost tady je nedostatkovým zbožím.Procedury jsou
umístěny po celém areálu rehabilitace.Nejraději mám perličkovou koupel,
tam si vyloženě rochním.Dvacet minut pohody,v příjemně teplé vodě,bublinky
jemně masírují celé tělo.Co si člověk může více přát .Plynové injekce nejsou
nijak zatěžující,dvě kolem krční páteře a čtyři do beder,jen aby to pomohlo.
Pak rehabilitační cvičení.Sestřička, když s námahou škrábu se na lůžko
poznamená, že jsem celý ztuhlý a má pravdu.Musíme to rozhýbat řekne
a zkouší se mnou pár cviků.Po půlhodině dodá ,že na pokoji bych měl
odpoledne si cviky zopakovat.Přikývnu hlavu a odcházím.Pak jdu na
na   elektrickou masáž, páteře,mravenčení patnáct minut.Poté následuje bazén,
neumím plavat a tak se vystrašeně držím madel.Sestřička se směje a já
krčím v rozpacích rameny.Tak tohle všechno je do oběda.Po něm
čeká mne už jen solná jeskyně.Nádherná procedura.V pološeru na lehátku,
náladová hudba tiše hraje, u stropu pár červených světýlek,hodinu
zhluboka dýchám slaný vzduch.Prostě paráda.Když se pak do kopce
vracím na pokoj,mám dojem ,že mně tam vyměnili plíce,tak lehce se mně
dýchá

.Dvakrát do týdne odpoledne ještě fyzioterapie tak tohle je zvláštní věc.Na chodbě
na uvítanou hraje nějaká čínská hudba z reproduktoru,když se pak
v sále uvelebíme  na lehátkách, přijde pan doktor psychologie,je
oblečený jako zápasník kung fu, vypne hudbu a představí se.V tomto
státě je velice modní východní filozofie.A tento pan doktor je tím
úplně posedlý.Z jeho slov vyplývá,že všechno je na nic, kromě čínských
a indických cvičení.Půl hodiny seznamuje nás teoreticky s touhle kulturou.
Zmiňuje se o Lao tse,hned dodává, že tohle jméno nebude nám nic říkat.
Bylo mně něco málo přes dvacet let , když jsem si od tohoto autora koupil
útlou knížečku vázanou v kůži.Pan doktor byl  asi tak o deset let mladší a
tak jsem se  shovívavě usmál.Nic o nikom z nás nic nevěděl a hned nás
všechny podceňoval-jak typické pro naší zemi.-
Po půl hodině nás propustil,že příště už budeme cvičit.

Takhle plynuly dny.Doma byl jsem zvyklý chodit spát ve tři hodiny ráno,
měl jsem naprosto rozbouraný denní cyklus.Teď tady pomalu jsem si zvykal
na normální denní rytmus.To je kolem desáté hodiny večer jít spát a v sedm
ráno vstávat.Nějak zvláštní úlevu po procedúrach jsem nepociťoval.Když jsem se svěřil
rehabilitační se sestře odvětila, že některým pacientům uleví se až po návratu
domů.Uplynuly tři týdny  a já se vracel domů.Jel jsem vlakem a měl jsem obavu
jak tuhle cestu zvládnu.Sto kilometrů dvakrát přesedat za tři hodiny, mohl
bych to zvládnout.Když jsem konečně dorazil domů batˇoch hodil jsem do kouta
pokoje,zul boty a jak jsem byl oblečený svalil se na postel a téměř okamžitě
usnul.Tak velice byl jsem unavený.

Tři týdny poté.Do obchodu, mám to asi kilometr pomáhám si ještě holemi,ale
zpět jdu bez holí.Kolébám se jako přestárlý tučňák,nemám jeho eleganci,ale
jsem hrdý,že to zvládnu.Přes kaluže skákat už nebudu jsem s tím smířen.

@RPSN.

Už dlouho vedou klienti našich peněžních ústavu boj o zrušení poplatků za vedení
úvěrových účtů.Zdá se mně ,že tenhle boj je veden proti celkem zanedbatelné
položce.Padesát, či šedesát korun je částka která asi těžko klienta jakékoliv
banky nějak zvlášť zatěžuje.

Co klienty našich zatěžuje přespříliš je RPSN.to je roční procentní sazba nákladů
na úvěr.Zatímco v západních bankách od České republiky RPSN. pohybuje se
od 4.7% do7%,v našem státu je to od 18% do 22% a více.
Znamená to,že klienti našich bank půjčuji si peníze minimálně desetkrát dráž
než klienti bank na západ od nás.

Tady vidím"zakopaného psa"důvod  drahých úvěrů a potíže českých domácností
při jejich splácení.Banky vždy najdou sto a více důvodů proč RPSN . u nás
nejde snížit.Konečně tohoto témata měla by se chopit nějaká vlivná organizace
a bojovat za snížení RPSN.!

@Rehabilitace.

Po hodinové cestě autem z Charity,dorazil jsem do lázní.V té vesničce  před šedesáti léty jsem se narodil.Právě v budově kde mně přijímali bývala kdysi porodnice.Lékař po prohlídce řekl
"Moc tady nevyvádějte"když viděl můj nechápavý výraz v obličeji dodal
"Víte co myslím." přikývl jsem..Nedovedl jsem si představit ,že bych v tomhle stavu,
kdy každý krok vyvolával bolest,holdoval alkoholu,či dokonce ženám..
Na recepci obdržel jsem rozpis léčebných procedur a klíče od pokoje.

Budova kde mne ubytovali byla vzdálena od hlavní budovy dvě stě metrů a mírně
do kopce.Po dvaceti metrech k vůli bolesti musel jsem se zastavit a odpočinout
Lékařova slova teď mně připadala velice nevhodná.Za dvacet minut a pěti zastaveních
dorazil jsem konečně k místu ubytování naprosto vysílen.Tenhle dům jistě pamatoval
lepší časy.Byl ze dřeva,zelená barva převážně oprýskala.Dům měl dvě poschodí a
já jsem byl ubytován až v tom druhém.Jak později jsem zjistil dvacet čtyři schody.
výtah žádný.Zhluboka nadechl jsem se a vyrazil nahoru.V polovině cesty došel mně dech
i síly.A tak visel jsem na francouzský holích a zhluboka oddechoval,S fyzičkou
byl jsem na štíru.

Pokoj číslo patnáct.Tady strávím příštích dvacet jeden den.Na posteli sedí muž
v mých létech.Má šedivé vlasy jako já ,po chvílí zjistím že je taky kuřák a má
něco s ramenem.Je tady už týden a popisuje kam a na jaké procedury se chodí.
Vybalím si věci ,uložím do skříně.Sednu na postel.
Muž se mne zeptá s čím tady jsem,když mu to řeknu soucitně pokývá hlavou.
Pak dodá že mu tyhle procedury hodně pomáhají a jako demonstraci zakrouží
pravou paži a řekne že před týdne s ní nehnul.Jeho slova dodávají mně naději.


Jdeme si před obědem zakouřit.Sedíme na lavičce ,kolem se rozkládá
smrkový les a ticho.Nádherný pocit už jsem ho dlouho nezažil.Je příjemných
pětadvacet stupňů a lehký vánek, který osvěžuje..Muž řekne,že strava je tady
dobrá,ne blafy jako v nemocnici..Podává se dole v restauraci a obsluha je
příjemná.Už se těším.

.Pokračování příště.
.

@Ploténka je prevít.(rehabilitace)

Uběhly tři týdny.Měsíc srpen se přehoupl přes polovinu,byly stále krásné
slunečné dny.Teploty odpoledne držely se kolem třiceti stupňů.Okno měl
jsem stále otevřené i v noci.Z nedaleké restaurace kde přes léto měli otevřenou
zahrádku,doléhala veselá večerní zábava,chichotání žen a hlučný hlas mužů.
Občas chodíval  jsem tam,dal pár piv a pokecal se známými.Teď byl
jsem o tyhle příjemností života ochuzen.Nedovedl jsem si cestu o holích
vůbec představit.Prozatím jsem byl rád ,že zvládám,běžné denní úkony,
jako osobní hygienu,umýt nádobí a trochu uklidit byt.

Takhle sedím dopoledne u stolu v pokoji.Jsem po snídani popíjím čaj
a kouřím svou první cigaretu,když zazvoní mobil.Přijmu hovor řeknu své
jméno.Na druhé straně je nějaká žena a oznámí mně,že pokud mám
ještě zájem o rehabilitaci mužů ve středu dopoledne nastoupit.
Řeknu že ano.Pak mně popíše kde se mám dostavit a nakonec dodá,
že cena je sto padesát pět korun na jeden den.Když souhlasím žena hovor
ukončí.

Vytočím na mobilu bratrovo číslo.Řeknu že ve středu jedu do lázní.
Lázně jsou nějakých pět kilometrů od bratrova bydliště.Na
druhé straně bratrův hlas- tak vidíš že to šlo ,vole-Bratrská láska
je podivná..Pak dodá,že mně přijede do lázní navšťivít..
Řeknu že se budu těšit a ukončím hovor.Pak zavolám do charity a
od středy zruším obědy a zároveň objednám si odvoz do lázni.

Dnes je pondělí a tak na přípravu mám dva dny.Podívám se do skříně
jestli mám dostatek čistého oblečení na tři týdny.Mám tam pár košili
a nějaká trička na ten pobyt by to mělo stačit usoudím.
A tak vše vložím do baťohu a jsem připraven na odjezd.

Ve středu ráno v šest hodin zvoní na mne charita,už jsem oblečený a
pomůže mně nastoupit do auta a vyrážíme do lázní.

@Ploténka je prevít(sedmá část)rehabilitace

V nemocnici po vyšetření  na magnetické rezonanci mně primář neurologie navrhl
dvě možná řešení.Operace nebo rehabilitace v lázních.Posunula se mně ploténka
o devět milimetrů a ještě se pootočila a to byla příčina mých obtíží.Tlačí mně na nerv
a to zapříčiňuje vystřel bolestí do levé nohy.Navrhl , že napřed měl bych  zkusit
rehabilitaci a kdyby to nepomohlo, pak by byla nutná operace.S úlevou jsem si
oddechl.Po operaci jsem vůbec netoužil.

Napsali žádost,kterou zaslali k posouzení reviznímu lékaři.Primář mne ujistil ,že je
to jen formalita.Do tři týdnů prý dostanu vyrozumění o nástupu na rehabilitaci.
Cena za den pobytu je stejná jako v nemocnici,sto korun za den.Ujistil mne.

Tři týdny uběhly a přišel mně dopis.Revizní lékař,rehabilitaci zamítl,bez udání
důvodů.Když jsem to řekl bratrovi do telefonu,odvětil mně ,že jsem vůl,že
bez důvodů mně žádost zamítnout nemůže.Řekl jsem že jak je zřejmé,udělal
to.Chvílí bylo na druhé straně ticho.
Pak řekl ,že se musím bránit. Jak,když jsem nepohyblivý odvětil jsem
To ti mám radit,jak malému dítěti,rýpl de mne.Pak dodal jsi opravdu vůl.
Ukončil jsem hovor , který nikam nevedl a náladu nezvedl.
I nejbližší příbuzný dovede člověk nádherně povzbudit.

Objednal jsem v Charitě dovoz obědů na další týden.Nalil si panáka
slivovice ,mírně třásla se mně ruka,došoural se ke stolu,zapálil cigaretu
 a vztekal se na celý svět.Byl srpen nádherný slunečný den ,pustil jsem z Cd.
Apassionatu od Beethovena a pohroužil se do nádherné hudby.Vduchu jsem
pronesl hroznou blbost"Ploténky vlezte mně na záda"

Ve dvanáct hodin Charita dovezla  oběd,milá  mladá slečna,položila ho na stůl
a zeptala se jestli něco nepotřebuji.Když jsem odvětil že ne,řekla s úsměvem
"na shledanou zítra.".Čekaly mne další týdne s Charitou,další týdny čekání
na zázrak.

@Ploténka je prevít(šestá část)

V nemocnici už jsem pátý,týden.Mojí spolu bydlící stále chrápou ve dne i v noci.
Sestřičky jsou nevrlé,málo kdy se usměji.Většině z nich je kolem padesáti let.
Za ta léta.služby,jsou otrlé všechno dělají rutinně,nezdá se že by je tahle práce
nějak zvlášť bavila.Soucit s pacientem,je zřejmě přežitek,který se tady
nekoná.

Ráno po šesté sestřičky vtrhnou do pokoje a se slovy "Vy tady máte ale smrad,"
otevřou dokořán obě okna a zmizí na chodbě.Plotýnky po nárazu studeného vzduch
úpí.Sousedovi jde průvan přímo na hlavu,snaží se přikrývku přetáhnout
přes hlavu.Něco brumlá pod nosem.,ale není mu rozumět.Celkem snadno
 lze uhádnout, co chtěl říci.Tohle je ranní procedura, se nemění.
Sestřičky se mění procedura ne!Takže hned po ránu máme skvělou náladu.

Ve středu je velká vizita.Oba dva kolegové se rozhodli svůj pobyt ukončit..
Jsou tady o týden déle a protože brali dvakrát denně nějaké tabletky,došli
k názoru,že je mohou brát domu a nemusí platit sto korun denně.
Infuzi vysadili mně před týdnem s pomoci holi ušel jsem bez zastávky
asi třicet metrů a tak jsem pomalu se přikláněl k jejich mínění.

Začal jsem plánovat,jak to zařídit abych v prvých dnech zajistil si stravu,
protože žiji singl.Taxikář.který mne vezl do nemocnice měl celkem
rozumnou cenu,šedesát korun po městě. Městečko kdy bydlím
je rozlohově malinké.Atak jsem rozhodl ,že využiji jeho služby taxikáře.

Po obědě, když jme s kolegou kouřili venku za rohem budovy,řekl
jsem ,že bych chtěl v pátek ukončit svůj pobyt.Zeptal se mne
jestli se cítím sám o sebe postarat a pak dodal ,že ve městě
je Charita, ať tam zavolám.Tak že vlil do mne ještě větší odhodlaní
jít v pátek domů.Těšil jsem se na to jako malé dítě na Ježíška.

Ve středu nemohl jsem se dočkat vizity.Konečně něco po desáté
hodině vizita dorazila na náš pokoj.S propuštěním mých dvou
kolegů primářka souhlasila u mne vyjádřila pochybnost..
Převědčoval jsem ji, že si objednám Charitu  a že to zvládnu.
Že ujdu třicet metrů .Podívala se na ošetřujícího lékaře a ten
po chvílí váhání přikývl hlavou."Tak dobře,pokud se Vám
do pátku nepřitíží pak Vás propustíme".Po odchodu vizity
zavládla na pokoji veselejší nálada..

My dva kuřáci jsme se mimořádně vydali ven si zakouřit,před
obědem na oslavu..Kolega se těšil na domácí stravu a že
nebude muset jíst nemocniční blafy.Taky ,že dá  si pivo a malého
panáka slivovice.Já se těšil že ráno nebude na mne někdo otvírat
dokořán okno a plísnit za smrad.Taky jsem se těšil na internet,
na klasickou  hudbu,která mně vždy spravila náladu..A taky
jsem se těšil, že uvidím více usmívající se tváře.

@Ploténka je prevít(pátá část)!" ,

Sedmý den hospitalizace,sedmý den nekouřím.Na jídlo chodím už do jídelny
,bez holi se stále neobejdu.Dostávám chuť k jídlu i do života.Akorát zábava
na pokoji,není žádná.Kolem deváté bývá  malá vizita,snažím se lékaře
potěšit,že se cítím trochu lépe po těch infuzích."Pane to chce čas,musíte být
trpělivý"chlácholil mne lékař.Trpělivost,nebyla nikdy má silná stránka,mé
povahy.Po vizitě můj spolubydlicí řekl ,že jde si koupit cigarety a tak  požádal.
jsem ho,aby mně taky krabičku koupil.Muž po mozkové příhodě se zasmál a řekl.
"Dlouho jste to nevydržel." "Je to můj osobní rekord" s hrdostí,která nebyla na místě
odpověděl jsem.Začal jsem se těšit na cigaretu,asi mně nikotin scházel.
Tehdy uvědomil jsem si, jak hodně jsem na nikotinu závislý.

Když muž vrátil se z bufetu,řekl"Jdeme si zakouřit"podal mně krabičku
cigaret.Vzal jsem francouzské hole a vydal se na.cestu.S jeli výtahem jsme
do přízemí, muž zavedl mne za roh budovy,kde pacienti zřídili si provizorní
kuřárnu.Seděli jsme na nějakých starých ,velkých plechovkách,kouřili
a bylo nám dobře,přiměřeně.Muži bylo mu něco přes sedmdesát,rozpovídal
se o své rodině.Dozvěděl jsem se že měl statek který předal synovi,že chovají
krávy i býky a že se má dobře.Manželka že mu dovolí jen pět cigaret denně a
tak chodí k synovi občas tajně si zakouřit.A tak dali jsme si ještě jednu
,po které se mně mírně zatočila hlav.Předsevzetí že přestanu kouřit
opět vzalo za své.

Domluvili jsme se,že vždy po jídle  půjdeme kouřit.Když vrátili jsme
na pokoj,dozvěděl jsem se ,že mne hledal lékařka, ale že nebyla
s našeho oddělení a že se za půl hodiny vrátí.Vrtalo mně v hlavě,
co může chtít.Po půlhodině opravdu se vrátila a požádala mne,
abych ji následoval do její ordinace.Když jsme tam došli ,požádala
mne ,abych lehl na břicho na postel.Pak  zkřížila moji levou ruka
za zády ,klekla mně na bedra kolenem a celou váhou svého těla
přitlačila.Uslyše jsem praskot v dolní části páteře,měl jsem pocit jako
břicho i páteř splynulo jedno.Řekla mně ať vstanu a dodala
že po tom zákroku mělo by se mně ulevit.


Další část příště.